Jak odstřelit konkurenci? Zn.: Levně a beztrestně

20. listopad 2017

Jednoduchých způsobů, jak pošpinit, nebo dokonce zlikvidovat konkurenční firmu a zůstat přitom inkognito, je řada. A v digitálním věku jich rychle přibývá.

Dokázali bychom více, kdybychom se místo za svou konkurencí honili za svými sny, prohlásil kdysi britský vizionář a spisovatel Simon Sinek. Vzápětí ale dodal: "Těm, které zdravá konkurence nemotivuje k vlastnímu zdokonalování, ale vidí v ní jen zásadní překážku pro vlastní podnikání, to nevysvětlíte." V byznysu dnes existují desítky způsobů, jak dlouhodobě a beztrestně škodit svým protivníkům. Mnohé jsou jednoduché a laciné nebo nestojí šikanujícího – kromě pár hodin volného času – vůbec nic. Pachatelé často zůstávají v anonymitě. A případných sankcí se obávat nemusejí.

Dokument za pár hodin

Oblíbenou a nepříliš riskantní špinavou hrou je podávání návrhu na insolvenci na firmy, které jsou zdravé a prosperují. Podnik nedluží ani korunu, je v černých číslech a k úpadku má daleko. Přesto svítí u jeho jména v obchodním rejstříku varovný nápis, že je s ním vedeno insolvenční řízení. A ten straší banky i obchodní partnery. Dostat konkurenta na kolena je jednodušší, než by se mohlo zdát. "Stačí najít člověka, který je ochotný za pár korun podepsat insolvenční návrh na vybranou firmu. Potřebný dokument vám udělá každý, kdo umí pracovat s excelovskou tabulkou. Jeho vyhotovení zabere jen pár hodin času," upozorňuje marketingový a finanční ředitel společnosti Hormen CE Marek Fišer. Za drobný poplatek ověří podpis pod insolvenčním návrhem libovolný notář.

S útoky insolvenčních mafií se v Česku potkaly stovky firem. A stovkám podniků to zkomplikovalo život na měsíce nebo i roky. "S námi bylo insolvenční řízení zahájené na základě fotokopie falešné směnky a tvrzení o fiktivních dluzích naší společnosti různým zcela nedůvěryhodným subjektům. Ty si původce kauzy vybral vzhledem k tomu, že tyto firmy nevyvíjejí žádnou činnost. Společníci a jednatelé jsou nedohledatelní," dodává pro magazín Profit Fišer. Bílým koněm najatým škůdci vašeho byznysu může být kdokoli.

V případě Hormenu CE byl jednatelem údajného věřitele bezdomovec s trvalým pobytem na Městském úřadě Sedlčany.

Důvody šikany bývají různé – konkurence vás chce odstřihnout od lukrativní zakázky, případně od dotací. Někdy jde o pouhou snahu pošpinit vaše jméno nebo se mafie snaží donutit podnikatele k zaplacení výpalného.

Soudu stačily padělky

Státní podnik LOM Praha přišel před lety kvůli nesmyslnému insolvenčnímu řízení o možnost ucházet se o zakázky za stovky milionů. Banky v té době odmítaly zaměstnancům firmy poskytovat hypotéky.

Finanční ústavy kromě toho v podobných případech žádají postižené společnosti o předčasné splacení úvěrů. A neptají se, zda jsou k insolvenci dostatečné důvody. Únavnou anabázi s insolvenční šikanou prožívá už řadu let výrobce průmyslových světel Trevos z Turnova. V závěru loňského roku spor u vrchního soudu vyhrál. Jenže za pár dní čelil dalšímu návrhu na insolvenci. Celkově už popáté. Vrcholem agresivity útočníků byl pokus o úplné převzetí firmy neexistujícími zahraničními fyzickými osobami. A světe, div se, české soudy skutečně zapsaly do obchodního rejstříku do vedení Trevosu podnikatele, kteří (jak následně zjistil Interpol) neexistují, a to na základě padělaných dokumentů.

Šikana za statisíce

Podle Marka Fišera nastává – bez ohledu na to, jak soud nakonec rozhodne – pro postižené subjekty peklo na zemi. "Dodavatelé zastaví poskytování dodavatelských úvěrů, pojišťovny zruší kreditní limity, neodhlásíte vozidlo z evidence, přijdete o zápis v seznamu kvalifikovaných dodavatelů. My jsme byli vyřazeni z registru solventních firem," shrnuje. Prvních pár týdnů nedělají zástupci poškozené firmy nic jiného, než že vedou jednání s bankami, dodavateli či zákazníky a přesvědčují je (často marně) o své bezúhonnosti. "Právní obrana vás stojí statisíce korun," dodává Fišer.

Co s tím, ptali se několik let čeští politici i zástupci podnikatelské veřejnosti. Řešení měla nabídnout novela insolvenčního zákona, která vstoupila v platnost k 1. červenci 2017. Právníci i zástupci poškozených firem se shodli, že může do jisté míry pomoci, ale není tak účinná, jak by být měla.

Soudy mohou nově rozhodnout, že podezřelé návrhy v první fázi řízení nezveřejní v insolvenčním rejstříku, a následně mají sedm dní na jejich posouzení. To znamená, že firmu nepoškodí hned na počátku a dají jí týden na to, aby našla účinnou obranu.

Čas je ale příliš krátký, upozorňují kritici.

Navrhovatelé navíc musejí od léta 2017 skládat zálohy na náklady insolvenčního řízení. V případě, že je útok směrován na firmu (tedy právnickou osobu), jde až o 50 tisíc korun. A po pravomocném rozsudku si falešní věřitelé musejí počkat nejméně půl roku, než lze podat další návrh. Padesát tisíc ale rozhodně není částka, kterou by odhodlaný útočník opakovaně neobětoval.

Kybersvět – drsné bojiště

Divoká 90. léta, kdy podnikatelé končili v sudech na dně přehrad, jsou pryč. Proč si špinit ruce vážnými zločiny a riskovat roky za mřížemi, když můžete škodit sofistikovaně a takříkajíc v rukavičkách?

"Podle statistik už překonala kybernetická kriminalita svým rozsahem a finančním objemem ostatní druhy hospodářské kriminality," říká pro Profit Martin Půlpán, spolumajitel společnosti Net.pointers, která nabízí firmám sofistikovanou ochranu proti kyberútokům. Sám označuje kyberprostor za "drsné bojiště nové války".

Příležitost zde vidí samozřejmě i ti, kteří si zvykli na nekalé praktiky v boji s konkurencí. A nemusí jít o nijak závažnou trestnou činnost. "V českém prostředí se setkáváme s tím, že si pomocí takzvaných DDoS útoků jednotlivé společnosti vyřizují účty nebo provádějí nekalou soutěž. Konkrétně: Máte nějakou elektronickou aukci, kam můžete podat příslušnou nabídku jen elektronicky, a oni vám to znemožní. Nejste schopen ani posílat e-maily, protože vás někdo po určitou dobu blokuje pro tyto účely dostačujícím DDoS útokem, někdy i dost primitivním," upozorňuje Půlpán.

Postiženou společnost na určitou dobu odstřihnete od internetu a znemožníte jí i vnitřní komunikaci, což může být fatální. Podstatou útoků DDoS (distributed denial of service) je totiž to, že server odmítne poskytovat své služby poté, co jej zahltíte velkým množstvím dat či požadavků. Problémem zůstává jejich snadná dostupnost. V současnosti si lze na internetu úplně běžně koupit přes kreditní kartu jednodušší útok řádově za sto dolarů a můžete ho použít proti libovolnému cíli. "Sofistikovanější ataky jsou samozřejmě dražší, ale to je dnes součástí šedé ekonomiky. Pro ty, kteří je nabízejí, jde o zajímavý byznys," doplňuje Půlpán.

Negativní SEO

A existují i primitivnější způsoby, jak se vypořádat s kohouty na vašem smetišti.

Stále častěji se mluví o takzvaném negativním SEO. Díky SEO (search engine optimization = optimalizace pro vyhledávače) jste vidět na lukrativních pozicích na Googlu či v dalších vyhledávačích a můžete přilákat více klientů a partnerů.

Existují ale i subjekty, které vám zařídí, že konkurenci z prvních stránek odstřelíte. Zástupce jednoho z nich, který nechce být jmenován, popisuje: "Jednou za mnou přišel klient a zeptal se, jestli bychom dokázali sestřelit několik cílových webů na Google.sk, aby se mohla jeho stránka posunout výše." To není problém: "Museli jsme upozornit klienta, že v případě jednoho webu to bude na delší dobu. Ostatní nebyl problém sestřelit běžnými metodami. Začali jsme klasicky s drip feed blasts. Koupili jsme ten největší balíček, co mají, a pálili do webu, co to jen šlo: 1400 odkazů z různých profilů za den. Samozřejmě jsme cílili na hlavní klíčová slova, aby to vypadalo jako masivní SEO kampaň."

A dobrá – vlastně špatná – věc se podařila. Klient byl se svou novou pozicí ve vyhledávači maximálně spokojen, poškození konkurenti samozřejmě daleko méně. Na to, "jak využít děravý web k poškození ve vyhledávačích", dnes najdete na internetu jednoduché návody.

V čase, kdy zaplavují veřejný prostor takzvané fake news, existují v Česku také společnosti, které nabízejí jednoduché očerňování konkurence v internetových diskusích a chatech. Pro Radiožurnál to potvrdil Martin Petrášek, odborník a ředitel firmy, která tyto diskuse mapuje a vyhodnocuje pro své zákazníky. "Nesmyslných obvinění nebo pošpinění bývá u našich klientů většina, mnohdy drtivá – třeba tři čtvrtiny nebo 80 procent. Jsou to jen taková plivnutí jedovatých slin, a nikoli reálné zhodnocení toho, s čím byl člověk spokojený nebo nespokojený. Prostě jen utrousí, že ho někdo naštval, aniž konkretizuje, co se mu nelíbilo," shrnul Petrášek. To ale bohatě stačí. Zmíněný jed totiž smyjete jen těžko. Internetové diskuse a debaty na sociálních sítích jsou dnes veřejně přístupné a neexistuje ideálnější místo pro zjišťování, ale i formování nálad veřejnosti nebo vkusu budoucích zákazníků a spotřebitelů.

Zneužití značky

Pokud není možné poškodit konkurenta jinak, přiživují se mnozí šikulové na jeho značce, která má jméno a zvuk. Ani v tomto případě neriskují ti, již své produkty označují značkou konkurence, kriminál. Poškozený maximálně vysoudí odškodné. To ale v Česku nebývá nijak vysoké.

Příkladem může být rychle se rozvíjející český výrobce medových dortů Marlenka z Frýdku-Místku, který takové příkoří zažil dvakrát. Pod značkou Marlenka začali před časem vyrábět sladkosti v nedaleké havířovské pekárně Semag. "Soud s touto firmou jsme vyhráli. Trvalo to pět let, ale nakonec jsme vysoudili milion na náklady právníka, za ušlý zisk a navíc museli zveřejnit omluvu," říká majitel firmy Gevorg Avetisjan. To, jak je už česká značka oblíbená za hranicemi, dokázal dr. Oetker. Ani světový potravinářský gigant se neubránil nekalým praktikám. Na pultech tureckých supermarketů se objevila řada výrobků dr. Oetker, které jsou označeny jako Marlenka. "Nechápu, jak si může tak velká a renomovaná firma něco takového dovolit," divil se Avetisjan. Nakonec se na podzim 2017 dohodli s dr. Oetkerem na mimosoudním vyrovnání a stažení falešných dortů z prodeje. Potravinářský kolos stála tato pro něj relativně bezvýznamná epizoda pouhých 500 tisíc korun.

Takzvané nekalosoutěžní praktiky mají často na svědomí i zaměstnanci firem, kteří podnik opustí, rozjedou vlastní byznys, ale využijí know-how bývalého zaměstnavatele. "Nekalou soutěží je typicky převádění klientských databází a kontaktů k novému zaměstnavateli, popřípadě k vlastním účelům, hodlá-li se zaměstnanec osamostatnit jako podnikatel. Dalším významným nekalosoutěžním jednáním může být zneužívání know-how, potažmo obchodního tajemství původního zaměstnavatele, a mnoho dalších aktivit, které se mnohdy nedají jednoznačně vymezit," shrnuje pro server Epravo.cz Zuzana Beerová z advokátní kanceláře Vostárek a Partner.

Bývalí zaměstnanci obvykle porušují podmínky smlouvy, již měli s bývalým zaměstnavatelem uzavřenou a kde jsou výše zmíněné praktiky explicitně zakázány. Důvodů může být řada – od pomsty za to, že ho vyhodili, až po touhu získat neoprávněnou konkurenční výhodu a svého bývalého chlebodárce trumfnout. V tomto případě se postiženým u soudu často podaří vysoudit náhradu škody.

Těžce nabýt, lehce pozbýt

Ještě častěji dochází ke konfliktům s bývalými společníky, kteří mívají v rukou větší trumfy. Kvůli podrazu partnera ve firmě přišel o stamilionový byznys Petr Sýkora, který se od roku 2010 podílel na rozvoji jednoho z nejvýznamnějších slevových portálů v ČR Pepa.cz. "Do čtyř let po zahájení činnosti se nám podařilo přes původní náskok konkurence stát se dvojkou na trhu s obratem přes 300 milionů korun. Krok za krokem jsme vybudovali pevnou partnerskou i zákaznickou základnu, která nám pomohla přežít i turbulentní časy. A věřili jsme si i na českou jedničku (Slevomat). Jenže nám do našich plánů vstoupila menší komplikace – cílená likvidace životaschopného projektu jedním ze společníků," vypráví Sýkora.

Ačkoli měli ve firmě oba padesát procent, na kolegu byla napsána doména Pepa.cz a Petr Sýkora neměl ani předkupní právo.

Když se společník rozhodl odejít a svůj podíl prodat, zjistil, že po potenciálních investorech požaduje příliš vysokou částku. Začal proto vymýšlet, jak se k penězům dostat snadněji. "Přemýšlel tím stylem, že bych mu je měl dát já. Jako zbylý společník. Nebyli jsme ale schopni shodnout se na té ceně," přibližuje. Kolega tehdy využil toho, že doménu nevlastnila firma, ale on jako fyzická osoba, a Petra Sýkoru přitlačil ke zdi. Na doméně přerušil provoz, což mělo téměř fatální důsledky pro celý byznys. O kauze si můžete přečíst v rozhovoru v tomto čísle Profitu.

Podnikatel si vzal ponaučení a nový byznys rozjíždí sám. "Devět z deseti advokátů vám řekne, podnikejte sami. Oni to vidí v praxi. Jak jsou lidé včetně příbuzných schopni se ve firmě pohádat. Když jde o peníze, tak se u hodně lidí projeví charakter, který upřednostňuje peníze a dává je na první místo," shrnuje.

---

Soudy skutečně zapsaly na základě padělaných dokumentů do obchodního rejstříku do vedení Trevosu lidi, kteří podle Interpolu neexistují.

Společník nás v tom utopil

Na Petra Sýkoru reagují další podnikatelé, kteří se na internetu v diskusi skrývají pod rouškou anonymity, ale jejich příběhy potvrzují podobné nekalé praktiky. "Sám jsem něčím podobným prošel jako minoritní podílník ve skvěle fungující společnosti v oblasti IT. Dělali jsme obraty v desítkách milionů a dobře vše šlo, než se majoritní vlastník rozhodl vytáhnout z firmy aktiva a firmu položit. Ještě předtím ji však zadlužil. Tak po deseti letech tahanic, kdy soudy nic nevyřešily, splácíme dluh, který způsobil tehdejší jednatel za zády několika menších společníků, a to nemluvím o následných potížích s vlastní rodinou, kamarády, známými, se soudy, bankami, bydlením. Ten, co to zavinil, převedl svůj podíl na bílého koně a byl z toho venku. Nás v tom utopil," popisuje na webové diskusi jeden z nich.
 

Vyšlo v časopisu PROFIT